Dřevo mne vždy uchvacovalo, měl jsem však před ním respekt. Dřevo samo o sobě, pokud je ušlechtilé, má nějaký tvar a stáří, je uměleckým výtvorem. To nutkání, zkusit do dřeva rýpnout, bylo větší a větší. Jenže čím a jak. Tady jsem už musel trochu zainvestovat o pořídit vhodné náčiní. Sehnat dobrá dřeva a zkoušet. Přes dary známým na různá výročí, kde se mé výtvory setkaly s obdivem, jsem získal trochu jistotu, že tento obor bude dalším v mé řadě, který stojí za to rozvinout. Jak plynul čas, přicházely poptávky a s nimi úvahy, jak práci samotnou zlepšit, zefektivnit. To obnášelo další investice, kterých ale vůbec nelituji a na výsledné práci, což bylo účelem, je to znát.

V řezbě nejsem nijak vyhraněn, ani tematicky, ani stylem. Jsem schopen vytvořit sochy malých i velkých formátů, deskové řezby, plastiky, obrazy i portréty, figury, reliéfy, totemy, sloupy, a to s použitím do exteriéru i interiéru.

V poslední době se orientuji i na výrobu zahradního nábytku, jako jsou truhly např. na podsedáky, stojan na houpací síť, různý designový nábytek a mnoho dalšího, co mne zrovna napadne a zaujme.

Ze dřeva mám nejraději na řezby tvrdé dřevo. V podstatě cokoli ovocného – hrušeň, třešeň, švestka, ořech. Z ostatních dřevin je ideální javor, jasan, buk, dub, habr a na konec naše nejrozšířenější dřevo – lípa. Tak je bohužel dost řídká a měkká, stejně jako topol. Proto je toto dřevo vhodnější do interiéru. Naopak je lípa skvěle obrobitelná, ale spíše pro řezby větších formátů.

Dodnes jsem vyřezal cca 150 dřevořezeb, když to sečtu s počtem kreseb, dostaneme se na číslo 750. Myslím, že to je nezanedbatelné číslo a uvidíme, jak poroste dál.